Loupak.cz - Vtipy

Na nebeské bráně někdo klepe a Petr otevře. Tam stojí chlapík a říká: „Chci do nebe, jsem Einstein.”
Petr na to: „To může říct každý, dokaž.”
Einstein načmárá na papír teorii relativity. Druhý, Picasso taky musí dokázat - namalováním obrazu. Třetí říká: „Já jsem George W. Bush.”
Petr: „Tak to dokaž, stejně jako Picasso a Einstein.”
George na to: „A kdo je Picasso nebo Einstein?”
Petr: „Vítám tě, Georgi, pojď dovnitř!”

Jestli to mluví jako Marx a jedná jako Stalin, je to s největší pravděpodobností Obama.

„O čem přemýšlíte, kolego?” vyptává se jeden úředníček druhého na ministerstvu dobrého jídla a pití.
„Ale,” dělá si vrásky kolega, „kontrola mi přišla na nějaké nesrovnalosti na mé malé privatizované farmičce.”
„Copak, copak,” zajímá se první, „chtějí z toho udělat aférku?”
„Kdepak, to ne,” povzdechne si nešťastník, „ale chtějí se dělit!”

Jednou byl americký prezident s manželkou na exkurzi na farmě. Každý host absolvoval individuální trasu. Když byla paní prezidentová v areálu slepic, ptala se, jestli kohout kopuluje víckrát denně. Chlápek povídá: „Jistě, nejmíň tucetkrát.”
„Prosím, řekněte to panu prezidentovi.”
Když se do této části farmy dostal pan prezident, chlápek mu řekl to o kohoutovi a prezident se ptá: „A pořád stejnou slepici?”
„Ne, pokaždé jinou.”
„Řekněte to, prosím, mé paní.”

Chlap předvádí přátelům své nové skvělé autorádio.
„Koukněte, je aktivovaný hlasem, třeba když řeknu Country...”
Rádio samozřejmě začne hrát nějaké country. Pak to zkusí ještě s pár stanicemi a když už toho mají všichni dost, jdou se projet. Dojíždějí ke křižovatce, když vtom někdo před nima zastaví přímo na místě.
„Debil!” zařve chlap.
Vtom se rádio přeladí.
„... a hlavně zvýšíme sociální přídavky...” ozve se z rádia Paroubkův hlas.

Jaký je rozdíl mezi Rathem a kalkulačkou?
Rath má o čtyři funkce víc, ale žádnou paměť.

Na tiskové konferenci se ptá novinář ministra financí Kalouska: „Pane ministře, z čeho jste vycházel při tvorbě nových daňových zákonů?”
Kalousek na to: „Z poslaneckého bufetu...”

Jednoho dne se stalo, že přišel zahradník k holičovi, aby se dal ostříhat. Když byl hotov, ptal se, kolik dluží. Holič odpověděl: „Tento týden sloužím spoluobčanům, tudíž nemohu brát žádné peníze.”
Zahradník tedy poděkoval a opustil holičství. Když holič otevírá svůj obchod příští ráno, našel tam 12 růží s děkovným přáním.
Druhý den přišel pekař, aby se dal také ostříhat. Po stříhání se opakovalo to samé.
„Sloužím spoluobčanům tento týden, tudíž nemohu připustit, abych dostal zaplaceno,” vysvětlil holič.
Pekař byl rád a odešel. Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se 12 koblížky upečenými do zlatova a s děkovnou kartou.
Ten samý den, přišel vládní činitel a nechal se také ostříhat. Když chtěl platit, slyší totéž.
„Sloužím tento týden spoluobčanům, tudíž nemohu vaše peníze přijmout,” znělo holičovo vysvětlení.
Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel velice radostný. Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců, aby se nechali zdarma ostříhat.

„Standa Gross je rozenej génius,” prohlásil pan Jiří.
„Máte pravdu,” řekl známý. „Ale zřejmě upadl po porodu na hlavu!”

V době krize vyšli v Praze vstříc zchudnuvším poslancům a senátorům a otevřeli obchod „Vše za 50 000 Kč”.